Jak se stříbrokop Vencelík z Vrchovišť mihnul na Stráži

04.05.2021

Jak se stříbrokop Vencelík z Vrchovišť mihnul na Stráži

Podnikavý oligarcha Vencelík, který pohádkově zbohatl při těžbě stříbra v Kutné Hoře, krátce vlastnil hrad ve Stráži nad Nežárkou. Místní dějiny sice neovlivnil, zato rod pánů z Vrchovišť zanechal četné stopy v jiných koutech Čech. Zůstaly tam po nich katedrály, paláce, nádherné fresky a také hrstka machinací říznutá statečným kališnickým odbojem. Průvodce Strážskem vás tímto zve na výlet do Žirovnice, Kamenice nad Lipou, Nové Včelnice, Třeště, Libenic a také do Klenotu království - slavných Hor Kutných. Posvítí nám patronka horníků Barborka, zlatý jednorožec a možná i permoník.

Oligarcha Vencelík strážákům přál

Stříbrokop z Kutné Hory - Václav Vencelík z Vrchovišť - si někdy kolem roku 1503 pořídil ke svému pompéznímu sídlu v Žirovnici ještě Stráž nad Nežárkou. Aby se mezi drsnými hraničáři blýsknul, potvrdil městečku předchozí výsady včetně svobodného odkazování majetku a pořádání pravidelných trhů. Dokonce jihočeským strážcům 15. července 1511 navrátil i jejich právo na svobodné stěhování. Podle lásenické kroniky také provedl výhodnou směnu vsí s mocným Jindřichem z Hradce. Za Vesce u Počátek poblíž Žirovnice získal Dolní Lhotu. Když pak strážský oligarcha s koupeným šlechtickým titulem někdy 1518 umírá, prodávají jeho děti hrad ve Stráži nad Nežárkou skutečným rytířům Fraňkům z Liběchova. Tím Vencelíci z dějin Stráže mizí a my se za nimi vypravíme do středních Čech, odkud pochází a pak je budeme stopovat až na Vysočinu.

KUTNÁ HORA - vzestup a pád českého stříbra

Když se na Kutnohorsku probudily stříbrné vrchy Kaňk, Sukov a Kuklík, jak prorokovala kněžna Libuše, začali v nich horníci neúnavně kutat. Zatímco v ostatních zemích zlaté a stříbrné žíly vyschly, razil náš král Václav II. od roku 1300 nejtvrdší platidlo střední Evropy - slavné pražské groše. Zanedlouho povýšila čilá hornická osada na královské horní město, kterému se přezdívalo Klenot království. Kutnohorská ložiska dodávala už v polovině 14. století neuvěřitelných 20 % evropského stříbra a důlní hutě tu postupně spolykaly všechen les.

Také v časech otce vlasti Karla IV. sloužilo město jako nevyčerpatelná královská pokladnice. S rozpukem Kutné Hory vykvetla i rodina Duchka z Vrchovišť, který prý založil dnes již zaniklou ves Vrchoviště a měl být pohřben ve zbouraném kostele sv. Filipa a Jakuba v Sedlci u Kutné Hory. Jeho potomci dali vznik rodovým větvím - Smíšků, Libenických a Vencelíků. Panský erb se zlatým jednorožcem na modrém poli si rudokupecký klan zaplatil společně s ostatními zbohatlíky v 2. polovině 15. století. Jak se vzájemně předháněli i v mecenášském stavitelství, získala Kutná Hora již koncem 15. století postavení nejvýznamnějšího horního střediska země, které se svou přepychovou architekturou rovnalo Praze. Nikdo tehdy nečekal strmý pád, který započal roku 1526, kdy na český trůn usedl Habsburk. Okamžitě se přisál na stříbrnou tepnu a tak se magické zámky na pokladech Kutných Hor začaly uzavírat. Doly zatápěla voda a poslední pražské groše tu zazvonily 1550.

Úpadek pokračoval i za dalších Habsburků. Hornictví postupně ovládl německy mluvící lid, následovaly morové rány a velká povodeň pak definitivně pohřbila české stříbro v hlubinách země. Když čeští stavové konečně vyhodily 1618 vlastizrádce z okna Pražského hradu, pustili se do nápravy země. Po jejich porážce v bitvě na Bílé hoře 1620 obsadili Kutnohorskou pokladnici císařovo pohůnci, aby tu získali peníze na žoldáky. Primátor města byl o rok později jako jeden z vůdců odboje sťat a jeho hlava zůstala pro výstrahu přibitá na kolínské bráně dalších sto let. Nejvýnosnější kutnohorské statky a budovy neomylně schlamstli jezuité a o zbytek se poprala cizácká šlechta s kolaboranty. Teprve koncem 17. století se někdejší Klenot království vzpamatoval, leč hornictví nikoli.

Smíškové z Vrchovišť usychají v Kutné Hoře - 30. léta 16. století

Horník a erckaféř Jan Smíšek z Vrchovišť si v Kutné Hoře 1490 zakoupil šlechtické sídlo nad řekou Vrchlicí dodnes zvané Hrádek. Vybudoval z něj luxusní patricijský palác, jehož střechy zdobila pestrobarevná mozaika z lesklých tašek. Další kutnohorskou památkou na Smíšky je Kamenná kašna z pískovce na dnešním Rejskově náměstí. Když usilovné dolování narušilo spodní prameny, vystavilo ji město jako rezervoár pitné vody, která do něj přitékala dřevěným potrubím z pramene svatého Vojtěcha u Smíškovic vsi Bylany. Obec pánům z Vrchovišť na oplátku zavedla "crk" té vody na jejich Hrádek zdarma. Nejspíš je to shoda náhod, ale Vrchovištěm se dříve označovalo místo, kde pramení řeka. Kdo ví, zda nesouviselo přízvisko pánů z Vrchovišť také s vodním živlem.

Jan Smíšek se synem Kryštofem v Kutné Hoře zafinancovali gotickou přestavbu kostela Nejsvětější Trojice v dnešní ulici Ke Trojici, kde po nich stejně jako na Hrádku zůstal kamenný erb. Najdeme tu původní variantu s jednorožcem i polepšený štít se čtyřmi poli, kde se na prvním a čtvrtém poli modré barvy vzpíná jednorožec, na druhém bílém poli kráčí dravý pták a třetí červené pole hlídá bílý chrt se zlatým obojkem. Od roku 1501 odpočívá v kostele Jan Smíšek vedle dcery s manželkou. Palác dědí syn Kryštof Smíšek, který jej už 1519 prodává a ve 30. letech tato odnož Smíšků z Vrchovišť usychá. Dnes na jejich Hrádku sídlí České muzeum stříbra.

Libeničtí z Vrchovišť hynou po přeslici - počátek 17. století

Rudokupec Michal, blízký příbuzný Jana Smíška, řídil v Kutné Hoře koncem 15. století dostavbu velkolepého chrámu sv. Barbory, kam daroval zvon Michal. Zaplatil si tu rodovou kapli a nechal ji vyzdobit nádhernými freskami. Dodnes si tu můžeme prohlédnout prostý erb pánů z Vrchovišť s jednorožcem i ten polepšený. Pod oknem dokonce vidíme i samotného Michala se syny.

Jak už to tak u bohatých filantropů chodí, zneužíval Michal své prestižní postavení horního hofmistra, až se proti němu vzbouřili horníci. Nějaký čas si poseděl v chládku a od května 1511 je pohřben ve své kapli.

Jeden z Michalovo potomků - Jindřich Smíšek - se 1540 ujímá nedalekých Libenic, které ještě téhož roku dědí jeho syn Beneš z Vrchovišť a na Libenici. Krátce po roce 1553 tu bezdětný umírá a zboží přechází na bratra Jana, s nímž 1589 vymírá tato větev stříbrokopů po meči. Libenice pak kupuje císař a Libeničtí zanikají počátkem 17. století i po přeslici. Dnes je připomínají jen tři náhrobky v chrámu Nanebevzetí Panny Marie v sousední vsi Grunta.

ŽIROVNICE - Vencelíkové z Vrchovišť odchází na Vysočinu

Michalův bratr Václav - zdrobněle Vencelík - založil větev Vencelíků z Vrchovišť. Hned ve svých podnikatelských začátcích si 1467 koupil zplundrovanou tvrz v Nové Včelnici a doma v Kutné Hoře si v 70. letech 15. století zaplatil plnoprávné měšťanství, aby tu obchodoval s úvěry a mědí, kterou též cizeloval. Cizelováním či zágrováním se z mědi oddělovaly stříbrné příměsi, které putovaly do mincovny. Václav také vlastnil několik gruntů s hutěmi a byl perkmistrem dolu Mladé Rousy.

Podobně jako bratr si neváhal všemožně přilepšit, protože co je doma, to se počítá. Když se pak na jeho finanční machinace a zakázaný obchod s cizinou přišlo, hbitě si za 1500 kop stříbrných pražských grošů pořídil zchátralý hrad v Žirovnici kousek od Včelnice a zahájil jeho okázalou přestavbu. Potřeboval sem co nejdřív přestěhovat rodinné sídlo. Novou měděnou huť na spekulativní zágrování si dal postavit přímo pod hradem, kde ji dodnes připomíná Hutní rybník. Když byl jeho žirovnický palác hotový, povolal někdy roku 1490 vynikající umělce, aby mu ho zvenku i zevnitř omalovali velkolepými freskami. Přestože jich na Žirovnici zůstal jen zlomek, představují největší ukázku gotické malby u nás v Čechách.

Nákupem Žirovnice získal rod pánů z Vrchovišť také svobodný deskový statek, což jim prostřednictvím císařského privilegia Fridricha III. umožnilo 1492 postup do stavu říšských pánů s přízviskem ze Sarabitz - česky ze Žirovnice. Na základě toho pak žádali o přijetí mezi aristokraty, jenže koupený titul jim domácí šlechta neuznala. Ambiciózní stříbrokop Vencelík se tím ale nedal otrávit a celý rod ho velebil alespoň za polepšený erb. Nakonec si místo modré krve pragmaticky přikoupil Třešť a Stráž nad Nežárkou.

Vencelík je namalován v hradní kapli na Žirovnici

Uvnitř žirovnického zámku můžeme obdivovat tři kompletně vymalované místnosti - hradní kapli, zelenou světnici a spojovací předsálí zvané rytířský sál. Kapli si dal stříbrný oligarcha pokreslit tradičními nábožnými výjevy. Na jižní stěně pod příběhem Zvěstování Panny Marie najdeme jeho podobiznu s erbem jednorožce ve skoku na modrém poli. Kutnohorský Václav tu zbožně klečí pod svatým Václavem a nezapře svou podobu s Michalem. Oba byli pohlední a pyšnili se mužnými rysy. Tváři dominovala výrazná hranatá brada. Nesmlouvavě sevřené rty se ale dokázaly od srdce smát, až se bratrům dělaly ve tváři ďolíčky. Šest menších postaviček za Vencelíkem jsou nejspíš jeho synové a naproti nim klečí zřejmě tři manželky s dcerami. První žena v červeném plášti má u nohou znak s jeleními parohy. Za ní klečí dáma ve fialovém, pak tři dívky a jako poslední vidíme choť v černém.

Žirovnický palác si dal Vencelík zvěčnit v zelené světnici

Strop takzvané zelené světnice pokrývá hustá spleť zeleného akantového listoví. Její stěny vypráví o životě rytířů, kterým se chtěl Vencelík tolik podobat. Nechybí tu typické mravoučné, bojové, lovecké a milostné scény, aby hradnímu pánu připomínaly, že i on pozemské radovánky jednoho dne opustí.

Na západní zdi sledujeme souboj dvou obrněných jezdců při turnaji. Východní stěnu pokrývá nádherná krajina s hrady a útesy, kde se rytíři věnují lovu. Nad východním vstupem do světnice jsou čtyři erby a v rohu bubnuje šašek, kterého doprovází zajíc na dudy. Půlka severní stěny je zasvěcena nástrahám lásky a právě se tu schyluje k Paridovo soudu. Ten zatím spí v brnění středověkého rytíře u fontány v zahradě, ale bůh Merkur už mu přináší jablko sváru, aby ho Paris daroval té nejkrásnější bohyni. Nad severním vchodem uprostřed zdi drží dva rytíři erb Moravy - červenobíle šachovanou orlici. Na druhé polovině stěny dal Vencelík zachytit svůj žirovnický hrad. Vlevo v podhradí dokonce vidíme i středověkou huť s pecemi, kde dva hutníci přináší rudu a dva se činí u kovadliny.

Vencelíci ztrácí Žirovnici - 40. léta 16. století

Bývalý stříbrokop Václav někdy kolem roku 1518 umírá při návštěvě svého nejstaršího syna Matěje Vencelíka na Třešti. Zbývající potomci pak obratem prodávají hrad ve Stráži nad Nežárkou skutečným rytířům Fraňkům z Liběchova a vyplácí zastavenou Včelnici. Jejím pánem společně se Žirovnicí se stává Petr, který tu však 1540 tone v dluzích. Jeho vdova Omelie se syny Jindřichem, Jiříkem a Václavem oba statky z nouze prodává jinému boháči z Kutné Hory.

Od roku 1910 patří zámek městu Žirovnice, které se chystalo vysvobodit Vencelíkovo nástěnné malby z vrstev pozdější omítky, nejprve však muselo osvobodit samo sebe ze dvou světových válek. Když v roce 1964 celý zámek vyhořel, zachránily ho před demolicí právě Vencelíkovo pompézní fresky. Nakonec tak bohatství jediného oligarchy přeci jen posloužilo k užitku všech.

Žirovnická nekropole Vencelíků z Vrchovišť - kaple sv. Jiljí

Kališnickou kapli sv. Jiljí s podzemní kryptou dal v Žirovnici postavit nejspíš také Václav. V 16. století ho tu pochovali vedle třetí manželky. Jejich náhrobky bohužel zmizely neznámo kam. Zachovalo se jen sedm pohřebních desek po dalších příbuzných. Poté, co Vencelíci svůj žirovnický hrad prodali, zůstávala kaple i nadále v jejich majetku. Václavova vnoučata sem roku 1606 věnovala zvon. Jeden příslušník rodu, Jindřich Vencelík, dokonce působil ještě na počátku 17. století v Žirovnici jako kališnický kněz a nechal zdi kaple opatřit protikatolickými hesly. Tím dopálil jezuity z Jindřichova Hradce a souboj o žirovnický kostelík skončil až po bitvě na Bílé hoře. Rekatolizátoři zarazili dveře kůlem a nechali svatostánek do konce století chátrat.

Opatrovnictví rodinné nekropole alespoň symbolicky převzali Vencelíci z nedaleké Nové Včelnice, kteří nuceně konvertovali. Když pak Jan Kunrát Včelnici 1649 prodal, zavázal se nový majitel o Vencelíkovskou hrobku dále pečovat. Další majitel Žirovnice - hrabě ze Šternberka - ale nebohou kapli v 18. století zboural a postavil místo ní novou, která tam stojí dodnes. Hrobku Vencelíků v podzemí naštěstí zachoval, akorát že později byla zabetonována. Město však svého mecenáše stále oslavuje. Hlásí se k jeho erbu a pořádá na zámku Slavnosti žirovnického jednorožce.

TŘEŠŤ - Vencelíci končí statečným Adamem - 20. léta 17. století

Nejstarší syn stříbrného Václava - Matěj Vencelík z Vrchovišť - převzal 1513 panství v Třešti s vesnicemi Jezdovice a Buková. Založil tu nový kališnický kostel a postupně přikoupil Hodice s tvrzí, Bezděkov, Panenskou Rozsíčku, Stajiště, Lovětín a ves Mysletice. Koncem 50. let 16. století ho vystřídal syn Kryštof Vencelík, který se přátelil s nejvyšším komorníkem Markrabství moravského Zachariášem z Hradce. Zahájil přestavbu třešťské tvrze na renesanční zámek a svým poddaným dal vystavěl deset nových domů. Místu, kde v Třešti stávaly, se dodnes říká "Na domkách". Kryštof pokračoval v úpravách kostela sv. Martina a jak už bylo dobrým zvykem jeho rodu, nechal stěny krásně vymalovat. Vencelíkovský zápal pro umění tam dodnes připomíná jejich dávná hornická patronka sv. Barbora. Vnuk stříbrokopa nezapomněl ani na pořádný zvon a od roku 1582 tu má jako jediný z třešťské odnože hrob. Na pohřební desce je zachycen jako rytíř s mečem, přilbou a erbem Vencelíků.

Panství přešlo koncem 16. století na jeho syna Jana Václava Vencelíka, který navázal na přestavbu zámku. S dvěma ženami postupně zplodil sedmero dětí a 1606 umírá. Pochovat se dal v třešťském kostele sv. Kateřiny Sienské, kde dodnes zůstal jeho náhrobník z červeného mramoru. Jeho jediný syn Kryštof Adam Vencelík se společně s kamenickým příbuzným Zikmundem zúčastnil 23. května 1618 defenestrace vlastizrádců z okna Pražského hradu a následující rok pobývalo na Třešti vojsko spojence Thurna. Smutnou porážku odbojných stavů bezdětný Kryštof Adam bohužel dlouho nepřežil a tím vadne i třešťský výhonek říšských pánů z Vrchovišť a Sarabitz. Dokonce ani nesměl být pochován ve svém kostele, přestože o to jeho ovdovělá Regina prosila svého příbuzného jezuitu a tvrdého rekatolizátora Františka z Ditrichštejna. Panství pak obsadila cizácká šlechta z Rakous, ale město si dodnes podrželo modrý erb s jednorožcem.

VYSOČINA A JIŽNÍ ČECHY - Vencelíci ve službách kalicha

Vencelíky z Kamenice nad Lipou a Chýnova okradl císař - 20. léta 17. století

Zikmund Matěj Vencelík z Vrchovišť se roku 1610 oženil s Annou Magdalénou - dcerou opravdového rytíře Malovce - která vlastnila panství v Kamenici nad Lipou a Chýnově. Zikmund tu působil jako krajský hejtman a za účast v povstání českých stavů mu po jeho smrti 1623 sebral veškerý majetek císař. Podle útržku pověsti zachycené v kronice obce Lásenice se o rybníčku Koblížek u Kamenice nad Lipou povídalo, že tu nějaký rytíř ukryl poklad. Když se tam pak v květnu 1922 na pasece kopalo, dělníci ho skutečně objevili. Jenom zlatých dukátů napočítali pět set. Prý tu byly schované za třicetileté války, když císařský vojevůdce Dampierr přepadl našeho chrabrého kališníka Zikmunda Matěje. Škoda, že zlaťáky nenašla jeho druhá žena, když ji císařpán poslal žebrotou.

Vencelíci mizí bez dětí i z Nové Včelnice - 80. léta 17. století

Vencelíkův vnuk Jindřich koncem 50. let 16. století znovu získal Včelnici, rozšířil zdejší tvrz a koncem 60. let se stal hejtmanem tehdejšího Bechyňského kraje. Stejně jako jeho bratři však opustil svět bez mužských potomků a Nová Včelnice přešla koncem století pod třešťskou odnož pánů z Vrchovišť. Další v pořadí - Jindřich Michal - si udržel Včelnici i po bitvě na Bílé hoře. Cena ale byla vysoká. Musel zapřít Svatý grál a poklonit se kříži. Císař Ferdinand II. mu pak obnovil panský stav i přízvisko ze Sarabitz. Jindřichův synek Jan Kunrát Včelnici 1649 prodává a stěhuje se na statek Úsilov, kde někdy 1680 bezdětný umírá.

Dívčí Kopy opustili Vencelíci po přeslici - 80. léta 17. století

Ani Zikmund Karel sídlící na Dívčích Kopách u Včelnice nezanechal mužského potomka a po smrti jeho sestry 1682 vyhasíná i poslední odnož Vencelíků z Vrchovišť a Sarabitz.

A tak končí stříbrem protkávaný příběh pánů z Vrchovišť, po kterých nám zůstaly nádherné paláce, chrámy, kališnické kostely a velkolepé fresky. Žili v časech, kdy České království bylo suverénní evropskou velmocí a neváhali bránit svobodu a nezávislost vlasti. Bez ohledu na obyčejný původ z nich jejich odvážné skutky nakonec udělaly skutečné rytíře.

Do stříbra vytepaly Textové lahůdky

Místo daní sponzorujte Průvodce Strážskem

Vytváření příspěvků pro Strážácký blog je mravenčí práce. Údaje vychází z rozhovorů, terénního průzkumu a bádání v pramenech. Jako sponzor podpoříte rozvoj zábavné vlastivědy, náklady si odečtete z daní, získáte reklamu a dárek - prohlídku Stráže nad Nežárkou.