Kam se dívá kamenný Strážce

Kam se dívá kamenný Strážce

Skalní obličej na kopci Homolka u hranice s Rakouskem nedaleko Stráže nad Nežárkou upřeně hledí na sever. Možná si prohlíží jeskyňku Fabián, která vypadá, jak ulitá z obří formy. Síť jemu podobných soch v blízkosti megalitických staveb střeží silové zóny po celém světě. Ne náhodou je doprovází pravěké svatyně - té dubovické se říká Kněžská skála. Dva lesní kostely v sousedství pohotově obsadili jezuité. Zůstaly tam po nich kostry mrtvých neviňátek.

Z kopce Homolka v hraničním polesí Dubovice na jihu Čech vyvěrá hypnotický klid a citlivější lidé tu ztrácí orientaci. Za nejvyšší bod Homolky je v oficiálních mapách vydáván úsek lesa v 607 metrech nad mořem. Skutečným vrcholem je však žulový útvar připomínající lidskou hlavu, který se nachází v nadmořské výšce 632 metrů. Po celém Strážsku se traduje, že na kamenné bustě držela stráž jedna z četných hraničních hlídek již v dobách Slovanů. Posádka odtud střežila nedalekou Gmündskou nebo též Rakouskou stezku, po níž se k nám od jihu dovážela sůl. Za Velké francouzské revoluce se hlavě z granitu trefně přezdívalo Napoleonova hlava.

X-man z lesa se zajímal o astrologii

Podle pověstí sedával na dubovickém Strážci lesní muž zvaný Divec a za měsíčních nocí pozoroval hvězdy. Tato bytost byla nadána mimořádnými schopnostmi. Lidem hloupým a škodolibým zpravidla přivodil nehodu, aby je přešly roupy. Člověku poctivému, který se ocitl v nouzi, nezištně pomohl. Když sedlákovi z Mirochova shořel potah, donesl mu dřevo na nový vůz až k chalupě. Jinému muži z Dolní Lhoty vyprostil z bahna povoz i s koňmi, který uvízl na Královské cestě v Dubovici.

Megality na Fabiánu sloužily jako poustevna

Kamenný Strážce upírá zrak k severu. Jakoby si prohlížel kilometr vzdálenou skálu v přírodní rezervaci Fabián, která skýtala úkryt poustevníkům již ve 12. století. Vstup do nadzemní jeskyňky je orientován na jih proti obličeji Strážce. Celá skála připomíná odlitek z tekutého granitu a v její těsné blízkosti najdeme podobných staveb několik. Přímo z nitra Země tu do člověka vstupuje konejšivé usmíření. Nejspíš proto si v druhé polovině 18. století nechal hrabě Jan Rudolf Černín postavit u poustevny dřevěný zámeček, který mu však za letní bouřky roku 1804 vypálil blesk. Černínové v tom viděli boží prst a radši magické místo opustili. Ze zámečku se dochovaly jen základy, na jejichž stavbu byly použity kameny uvolněné z okolních megalitů.

Shodili viklan lidé nebo zemětřesení?

Mezi Strážcem a jeskyní na Fabiánu se nachází ještě rozvaliny další stavby, která byla evidentně pobořena. O brutalitě síly, ať už přírodní či lidské, svědčí rozlámané mnohatunové kvádry. Stržení neušel ani viklan opodál.

Z jedné skály tryskal pramen, na druhé byla svatyně

Vydáme-li se od Strážce směrem k jižní hranici, narazíme na Bublavou skálu, skrze niž kdysi zurčel pramen tekoucí sem podzemím od výše položené kamenné hlavy. Zhruba o kilometr dál pod Bublavou skálou se tyčí ještě Kněžská skála, která odnepaměti sloužila jako svatyně. Na přelomu 12. a 13. století se tu měli setkávat Vatikánem pronásledovaní Valdenští a později přišla tajná lesní kazatelna vhod i kališníkům.

Prolévala církev v silové zóně Homolka krev?

Moc ukrytá v jihočeské Dubovici nedala spát ani Jindřichu IV. z Hradce, který se oženil s vnučkou husitského krále Jiříka z Poděbrad. Byl to zřejmě on, kdo nechal někdy na přelomu 15. a 16. století severozápadně od kamenného Strážce postavit kostel svaté Markéty a kostel svaté Anny. Obou svatostánků se však zmocnili již roku 1594 jezuité, a když tu v druhé polovině 18. století zahájil černínský hrabě jakési vykopávky, zuřivě mu bránili. Teprve rok 1945 odhalil proč. Během oprav kostelů se pod kamennou dlažbou nalezlo množství dětských kostřiček. Mezi lidem se vyprávělo, že tu služebníci Vatikánu pohřbívali zabitá nemluvňata, která jim porodily dívky zmizelé během poutí.

• dokument FTV Prima - Krvavý Radouš - informuje o zaběhlém obětování dětí mezi příslušníky vládnoucích elit

Česká síť kamenných Strážců s tunely, prameny, svatyněmi a megality

Na Kraví hoře u Nových Hradů zhruba 60 kilometrů od dubovického Strážce se nedaleko hranic s Rakouskem ukrývá další hlava. Dokonce si vysloužila i stejnou přezdívku Napoleonova hlava. Dvě obce v jejím sousedství - Hojná a Dobrá Voda - jsou odnepaměti proslulé léčivými prameny, které si strategicky přisvojila římskokatolická církev. V Dobré Vodě na severovýchodním svahu Kraví hory má přímo na prameni továrnu na zázraky. Je to poutní kostel Panny Marie Těšitelky přezdívaný též Jihočeské Lurdy.

Jiná kamenná tvář střeží Broumovské stěny v okrese Náchod u hranice s Polskem. V Teplickém skalním městě v jižní části Adršpašsko-Teplických skal se ukrývá Hlava Indiána. Podobná skulptura se tyčí i na levém břehu Dyje u vsi Hradiště, kterou naši předkové osídlili již v pravěku. Také zde nalezneme základy prastarého kostela a dodnes tu stojí kostel svatého Hippolyta - původní přemyslovská rotunda. Znojemská vodní nádrž bohužel koncem 60. let minulého století zatopila místo, odkud bylo možné Obří hlavu pozorovat. Ta však dál nerušeně sleduje hrad ve Znojmě stojící na ostrohu obydleném dávno před naším letopočtem. Pod městem se také dochoval unikátní systém čtyřpatrových tunelů, který je veřejnosti částečně přístupný. Z průzkumů české badatelky Hany Blochové vyplývá, že zdejší Podyjí lemují zaniklé stavby pyramidálního typu. Znojemský Strážce u hranic kdysi učaroval i rakouskému okultistovi, pozdějšímu příslušníkovi SS a Himmlerovu příteli, kterým byl Karl Maria Wiligut. Právě on vytvořil nacistický prsten s lebkou a runovými symboly. Některé z použitých znaků prý objevil na kamenné hlavě u Znojma.

Celosvětová síť kamenných Strážců s tunely, prameny, svatyněmi a megality

Čtyři obří lidské tváře zvané Chobanovova skála byly náhodně objeveny při fotografování v Orlích skalách poblíž města Sarnica na jihu Bulharska. Následný průzkum zde potvrdil existenci pravěké svatyně a podle zkušeností astroarcheologů z jiných silových zón tu lze rovněž očekávat magnetickou anomálii.

Pověstmi opředenou horu Čatyr Dag na jižním pobřeží poloostrova Krym považovali již staří Řekové za posvátnou, pročež pod ní vybudovali svatyni. Hřeben hory je protkán jeskyněmi a z vrcholu je vidět náhorní plato Demerdži s podivuhodnými skalními útvary. Nejznámější z nich ve tvaru obličeje se koncem 18. století začal nazývat Hlava Kateřiny podle ruské carevny, která prý na obzoru Černého moře vyhlíží své loďstvo. Ke Strážkyni přiléhá celé skalní město na západním svahu Demerdži typické pro takovéto lokality.

Se žulou si kdosi vyhrál i na náhorní plošině Marcahuasi v jihoamerických Andách. Zhruba 60 kilometrů od Limy, hlavního města Peru, se na ploše tří kilometrů čtverečních nachází několik set kamenných soch. Vypadají jako lidské hlavy nebo zvířata a najdou se tu i magické symboly. Poblíž jsou hrobky a ruiny dávných sídel. Na skále známé jako Památník lidstva odhalují sluneční paprsky během dne 14 různých tváří a dva obličeje jsou viditelné jen za svitu měsíce. Peruánské legendy praví, že tyto sochy vytvořili lidé z hvězd s bílou kůží, kteří dokázali roztavit skály. Báje zmiňují také 12 podzemních chodeb pod Andami, z nichž některé vedly vodu, čemuž by nasvědčovala existující síť 12 uměle vytvořených jezer. Podle Indiánů se vícero kamenných hlav nalézá též v Amazonském pralese. Jedna z nich pojmenovaná Amarakarei nebo Harakbut shlíží v jihovýchodní části peruánské džungle do údolí řeky.

Tvůrci kamenných Strážců nevynechali ani Francii. Lidskou hlavu stejně jako sochy zvířat tam v sobě ukrývá obrovský Fontainebleauský les asi 60 kilometrů jihovýchodně od Paříže. Pískovec tu nabral podobu desítek exotických živočichů včetně tří dokonale vymodelovaných slonů. Lze tu spatřit i sfingu a perfektní lidskou hlavu. Tak jako ostatní Strážce doprovází i toho francouzského systém jeskyní, jejichž stěny pokrývají zvláštní znaky a obrázky humanoidních bytostí se třemi prsty.

Nauka o Zemi na megality nevěří

Vznik skalních soch, k nim přilehlých svatyň, podzemích koridorů a megalitických staveb se v drtivé většině případů vysvětluje horotvornými procesy, posouváním ledovců a zvětráváním. Existence předchozích civilizací s vyspělými technologiemi je tak uměle vytlačována na pole konspirací. Přeje-li si však laskavý čtenář i oficiální geologický popis Homolky u Stráže nad Nežárkou, poslouží mu závěr státem zřízené České geologické služby. Podle ní je leukokrátní muskovitický granit typu Homolka patrně tvořen jedinou intruzí silně diferencovaného leukokrátního magmatu. Konkrétně se jedná o albit-Li-muskovit-apatit-topazový granit variského stáří a představuje jeden z nejmladších produktů variského magmatismu v moldanubiku. Tečka.

Do kamene vytesaly Textové lahůdky

Tip pro badatele:

• Starobylá podzemní města - shlédněte 16. díl ruského dokumentárního seriálu Podivuhodná věda