Modrá růže na Pražském hradě ve službách krále
Modrá růže na Pražském hradě ve službách krále
Legendární předek pánů ze Stráže a z Ústí zvaný Sezema předal svým potomkům modrou vítkovskou růži a také lásku ke svobodě. Proto se páni z Ústí stejně jako páni ze Stráže většinově hlásili ke svatému grálu a kališnické víře. Vyobrazení modré růže na Pražském hradě nám připomíná, že Jan Sezima z Ústí byl nejvyšším komorníkem krále, jeho předek zase královským kraječem, další z nich ukrýval mistra Jana Husa a jeho syn pomáhal budovat biblický Tábor.
Jan Sezima z Ústí byl od roku 1611 až do své smrti 1617 čtvrtým nejvyšším zemským stavovským úředníkem Českého království. Jako komorník zastával hospodářský a finanční úřad a vykonával také funkci soudce. Sloužil králi Matyáši Habsburskému, jehož starším bratrem nebyl nikdo jiný, než císař všech alchymistů Rudolf II. dobře známý z filmu Pekařův císař a Císařův pekař s Janem Werichem. A jak si vedla sezimovská odnož modré růže v čase?
Když je bral zkrátka, vzbouřili se páni z Ústí proti železnému králi Přemyslu Otakaru II.
Na kupecké stezce na ostrohu nad řekou Lužnicí založil král Přemysl Otakar II. kolem roku 1270 hrad a městečko Hradiště - dnešní město Tábor. Lezl tím však nepokrytě do zelí starodávnému jihočeskému rodu Vítkovců, konkrétně jeho rodové větvi pánů z Ústí a ze Stráže, kteří měli nedaleko odtud své vlastní bohaté město Sezimovo Ústí na té samé Rakouské neboli Gmündské kupecké stezce. O tehdejším významu Ústí svědčí také zbytky dominikánského kláštera znovuobjevené roku 2019 při opravě kanalizace v Klášterní ulici. Proto páni z modré Růže neváhali a král nekrál, konkurenční Hradiště mu zničili a jeho měšťany si přestěhovali k sobě do Ústí.
Tradiční husitské bašty - Tábor, Sezimovo Ústí a Stráž nad Nežárkou
V dobách husitských nepokojů se většina pánů
z Ústí včetně jejich manželek hrdě hlásila ke kališnické víře. Jan Sezima z Ústí dokonce poskytl útočiště Janu Husovi na Kozím Hrádku, odkud se pak mistr roku 1414 přesunul do Sezimova Ústí. Tady přebýval pod ochranou Janovi manželky Anny z Mochova zřejmě do té doby, dokud Oldřich z Ústí, který konvertoval ke katolíkům, nevypudil z města všechny kališníky včetně vlastních příbuzných.
Nicméně stoupenci svatého grálu získali těsně před popeleční středou roku 1420 město zpět a odpadlíka Oldřicha umlátili cepy na tvrzi Sedlci. Janův syn Prokop společně s husitským vojskem dobyl zanedlouho zpět i Hradiště.
Biblický Tábor povstal z popela starého světa
Dlužno říci, že husité své vlastní Sezimovo Ústí po jeho opětovném dobytí bez milosti vypálili, aby kousek od něj postavili na troskách Hradiště nové město s biblickým názvem Tábor. Odtud pak pod vedením Jana Žižky pořádali vítězné výpravy a pán z Ústí Prokop Sezima se při demokratickém uspořádání táborské obce stal společensky rovný ostatním obyvatelům. Věrným spojencem táboritů býval také jejich slavný příbuzný z modré Růže - šestiprstý Jindřich ze Stráže. O síle božích bojovníků i po ukončení kališnické revoluce svědčí rovněž fakt, že ani Zikmund liška ryšavá si na ně nevyskakoval, naopak Táboru udělil statut královského města.
Modrá růže sloužila srdci Evropy až do pobělohorského krachu
Páni z modré Růže stáli celá staletí po boku českých králů. Dalšího Sezimu z Ústí tak učinil
král Ladislav Pohrobek dědičným kraječem, který směl zásobovat panovnickou kuchyni i vinné sklepy a během hostiny obsluhovat vladaře. Také náš Jan jako nejvyšší komorník krále Matyáše se ještě hřál na výsluní, to už se však nad českými stavy, které zůstávaly věrné svobodné víře, stahovala mračna. Po jejich porážce roku 1620 v bitvě na Bílé hoře zabavila majetek pánů z Ústí jezuitská kolej svatého Klimenta z Nového Města pražského. Jejich bývalé město Úštěk v dnešním Ústeckém kraji pak zůstalo ve spárech jezuitů až do zrušení řádu roku 1773.
Z okvětí modré růže uvařily Textové lahůdky
Doporučené prameny k svobodnému zamyšlení:
- Jiný pohled na fenomenálního vojevůdce Jana Žižku, který nebyl nikdy poražen, nabízí seriál Posvátná místa české krajiny - Trocnov a Jan Žižka
Přečtěte si také:
Novinky na Strážáckém blogu