Strážáci zakládali včelné zahrady

Slovanští strážci srdce Evropy zakládali
v oblasti příhraniční Stráže nad Nežárkou
a Strážska včelné zahrady. Med pak výhodně směňovali za sůl s projíždějícími kupci. Tento obyčej se tu udržel až do počátku 16. století.

Místní vlastenci osázeli koncem 19. století náměstí ve Stráži nad Nežárkou lípami. Vedlo je k tomu několik důvodů. Jednak národním stromem oslavili svou vlast
a navíc si zkrášlili veřejný prostor, který se tak dodnes každý červen proměňuje ve vonící sad. Zároveň tím vzdali hold svým slovanským předkům, kteří v lesích
a podél řeky zakládali lipové zahrady pro rozsáhlá včelstva. Také proto se řeka Nežárka původně jmenovala Včelnice.

Medu a medoviny tak měli strážci pomezí vždy dost
a přebytky směňovali s kupci projíždějícími po Gmündské stezce. Výhodně tak získávali dovozovou sůl, které se přezdívalo bílé zlato, jímž se skutečně vyvažovala. Med platil za srovnatelně tvrdou obchodní měnu.

Když byla Strážákům pod falešnou záminkou počátkem 16. století odebrána jejich posvátná strážní služba, začali se místo ní naplno věnovat přetváření okolních bažin na rybníky a pole. Na příhodných místech vznikaly hospodářské jednoty v podobě mlýnů, hamrů, hajnic, ovčínů a hospodářských statků. Včelné zahrady tak postupně vymizely.

"Vítej ve Stráži nad řekou,
kde uprostřed lesů modrá růže
na zlatém poli vykvétá.
Odnepaměti tu s čakany strážíme
naši zem a v lipových zahradách
slouží nám včelstva."

Z lipového medu uvařily Textové lahůdky