Zámek Jemčina u Stráže hlídali svatí i vojenské rakety

Zámek Jemčina u Stráže hlídali svatí i vojenské rakety 

Pro černínská hrabata vyrostl na břehu řeky nedaleko Stráže nad Nežárkou lovecký zámeček, který se podobně jako přilehlý hvozd jmenoval Jemčina. Na štvanicích se tu sjížděla smetánka z celé habsburské monarchie. Jejich krvelačné hře žehnali dva "svatí", tak zasáhl boží prst a les skácela vichřice. Ani legendární jelen Šelma se s vrchností nemazal a celkem 12krát přežil svůj vlastní hon. V minulém století se na Jemčině usadilo raketové vojsko a střely LUNA s kódovým označením FROG odtud v režimu přísného utajení sledovaly hranici s Rakouskem.

Na Strážsku dodnes rostou dvě obrovská polesí. Podél hranice s Rakouskem jihovýchodně od Stráže nad Nežárkou se táhne mohutná Dubovice. Severozápadně od města zase šumí Jemčina původně zvaná Kozovské lesy podle mysliveckého rodu Kozů. Hospodářský dvůr pánů z Hradce je tu poprvé zmiňován roku 1384 jako Nový dvůr. Okolní močály byly od počátku 14. století postupně transformovány na rybníky a v hloubi lesa se skrývá Holná - jeden z nejstarších rybníků v Čechách. Čtyřsetleté duby na hrázi pamatují geniálního rybníkáře Jakuba Krčína z Jelčan.

Současný název lesa i osady Jemčina se objevuje až koncem 16. století a má být odvozen od klidně plynoucí vody a stejnojmenného jezu na řece Nežárce. Někdo se spíš přiklání k verzi, že se jedná o zkomoleninu slova Němčina. V hřebčinci při panském dvoře založeném koncem 17. století Slavaty totiž pracoval německý personál.

Lovecký zámeček si na Jemčině poručili Černínové z Chudenic

Když připadlo hradecké dominium Černínům, zahájil hrabě Prokop Vojtěch v polovině 18. století výstavbu loveckého zámečku u panského hřebčína. Zároveň si k němu nechal vybudovat i pohodlnou silnici vedoucí z Jindřichova Hradce. Samotný hřebčinec dal rozšířit o nové stáje pro jezdecké, kočárové a tažné koně. Luxusní sídlo u lesa bylo rovněž doplněno kaplí sv. Jana Nepomuckého s nádhernými freskami, které se zachovaly dodnes.

Na stavbu sem docházeli hradečtí zedníci a jejich pracovní doba se odvíjela od délky dne. V červnu a červenci pracovali od 4 až do 20 hodin s tříhodinovou přestávkou. Za třináctihodinovou šichtu jim hrabě platil 12 krejcarů a pokud neměli splněnou robotu, tak nedostali nic. Když Černínům roku 1773 vyhořel zámek v Hradci, posloužila jim Jemčina jako přechodné sídlo a Jan Rudolf tu od roku 1791 začal pořádat velkolepé štvanice. Za krvelačnou zábavou sem následující tři desetiletí přijížděla smetánka z celé habsburské monarchie. Aby jim šlo pronásledování zvěře pěkně od ruky, dali si v lese vytvořit pravidelnou síť 33 rovnoběžných a 22 příčných alejí. Lovecká psiska, kterých na Jemčině bývalo až 160, se chovala v zámeckém psinci nedaleko domku jízdních myslivců. Starali se o ně čtyři sluhové a kuchař jim dvakrát denně servíroval ovesné vločky s žitným chlebem a ovčím masem.

Na parforsním honu - jak se baví elita

Brzy ráno zkontrolovali jízdní myslivci zvaní pikéři místa, kde se obvykle zdržovali jeleni
a na setkání U hvězdy nahlásili výsledek. Poté bylo stanoveno, který z jelenů bude předhozen aristokratům. Zvíře uvyklé na lidi obvykle nikam neutíkalo a hon začínal jeho vyháněním do stíhacích alejí nebo na louku, aby bylo dobře vidět. Následně byli vypuštěni psi a začal běh o život. Když už schvácený jelen nemohl dál a obrátil se parohy proti smečce, přiskočili pikéři s tesáky a čestný host štavnice krále lesa zapíchl. Když se jelen pokusil uniknout skokem do vody, odpráskli ho flintou.

Krvavý mejdan kazili šlechtě daňci a jelen Šelma

V jemčinském hvozdu žil legendární jelen zvaný Šelma, který přežil 12 štvanic. Ta třináctá se mu stala osudnou. Vykrvácel pro obveselení bohatých elit. Počátkem 19. století byli pro zpestření jemčinských honů používáni také daňci z obory u Jindřichova Hradce, což se panstvu záhy vymstilo. Jeden z pronásledovaných daňků se vmísil mezi pasoucí se ovce a tehdy se lovečtí psi naprosto vymkli kontrole. Místo na daňka se vrhli na stádo.

Jako hold hrdé lesní zvěři nelze zamlčet historku z hradecké obory. Společně s daňky tam byl chován i jelen, kterého si personál ochočil. Když se panstvo usmyslelo, že nebohé zvíře uštvou, tak jim krotký jelen doslova zmařil povyražení. Místo aby prchal, stoupl si mezi čumily a společně s nimi sledoval, co se bude dít. Šlechta si netroufla vypustit do davu psi a tak se přihlížejícího jelena snažila vyhnat křikem. Když král lesa usoudil, že už bylo povyku dost, důstojně vkráčel do rybníka Pazderna, odkud své vrahouny dál klidně pozoroval. Elita ostrouhala a z honu nebylo nic.

Jiráskův bestseller líčí hony na Jemčině

Parforsní hony připravoval lesmistr Jan Tadeáš Wachtel. Jeho zápisky použil Alois Jirásek k vytvoření knižního bestselleru Zahořanský hon, kde mimo jiné líčí i krutou panskou hru se zvířaty.

Nad Černínskými štvanicemi bděli "svatí"

Po dokončení silnice vedoucí z Jindřichova Hradce až k jemčinskému zámku u ní byly postaveny dvě kamenné sochy - sv. Tekla a sv. Šebestián. Z nápisů na podstavcích vystupují větší písmena, která jsou zároveň římskými číslicemi a po sečtení tvoří kryptogram s letopočtem 1772. Černínský hrabě Prokop Vojtěch prý nechal sochy v jemčinském lese umístit jako poděkování, že se jeho hřebčinci vyhnul koňský mor. Podle jiné verze stojí za jejich zrodem šťastné vyváznutí milostpána z lesa při strašlivé bouři. Skutečný účel světců má však s panským vděkem pramálo společného. Svatá Tekla byla jako křesťanka předhozena lvům, kteří ji zázrakem nesežrali. Proto jí leží u nohou lev a milá Tekla tak nápadně připomíná římskou bohyni lovu Dianu. Římský voják a skrytý křesťan Šebestián byl zas neúspěšně popraven šípy, pročež se stal patronem střelců. S bohyní lovu tak společně bděli nad zdarem štvanic na Jemčině.

Boží prst utnul jemčinské hony

Stejně jako v hraniční Dubovici zatrhla Černínům jejich krvavé párty vyšší síla i na Jemčině. Když se Bůh nemohl dál dívat, vyvrátila 26. července 1822 stovky stromů vichřice a rázem bylo po honech. Zklamaná vrchnost přeživší jeleny bez milosti vystřílela a místo nich sem byli přestěhováni daňci z Jindřichova Hradce. Zámeček od té doby sloužil jen jako rozmařilé sídlo a jeho zahrady byly přeměněny na anglický park. Popadané stromy z Jemčiny vytěžil až o 20 let později českobudějovický stavitel a loďmistr Vojtěch Lanna, který za tímto účelem splavnil Nežárku pro voraře. I přes větrnou katastrofu rostou jedny z nejmohutnějších stromů Třeboňska právě na loukách kolem Nežárky. Například cesta z Jemčiny k Šimanovu pokračující dál ke Stráži nad Nežárkou je lemována chráněnou lipovou alejí, jejíž stáří se odhaduje na 200 let.

Raketová základna na Jemčině u Stráže - Pozor! Přísně tajné

Roku 1923 bylo jemčinské sídlo včetně polesí Černínům vyvlastněno a zámecké pokoje pronajímala k bydlení i rekreaci Lesní správa z Kardašovy Řečice. Roku 1950 byl zámeček přeměněn na základnu raketometného oddílu 4. tankové divize z Havlíčkova Brodu, která byla součástí 4. armády z Písku a spadala pod velení Západního vojenského okruhu z Tábora. Armáda obehnala jemčinský komplex u Stáže nad Nežárkou vysokým plotem, jelikož poslání útvaru spadalo do přísně tajné zvláštní důležitosti. Výcvik tu probíhal s taktickými raketami 9K52 LUNA M, které měly v NATO kódové označení FROG 7. Na Jemčině tak nescházela ani zařízení k výpočtu dráhy, topografie a meteorologie. 

Byly na stráži jaderné hlavice?

Na devítimetrovou raketu LUNA M s krátkým dosahem se dalo upevnit několik typů hlavic včetně těch jaderných. S takovou náloží dokázala střela rychlostí 1200 m/s vygumovat z existence veškeré pozemní cíle v okruhu 70 kilometrů.  Vzhledem k roku založení jemčinské základny je rovněž pravděpodobné, že se tu nacházely i taktické raketové střely země/země s kódovým označením Scud, které vyvinuli Sověti na přelomu 40. a 50. let minulého století z tajné Hitlerovy zbraně odplaty - německé rakety V-2.

Proč zaplatila EU výmaz Stráže z mapy?

Když rakeťáci roku 1991 opustili zplundrovaný jemčinský zámek, trvalo dalších 11 let, než se ho ujal soukromý majitel. Hned v roce 2002 zahájil generální rekonstrukci, nicméně po jeho smrti opravy ustaly a někdejší černínské sídlo u Stráže nad Nežárkou bylo až do roku 2019 na prodej.

V současnosti se tu opět chovají koně a občerstvení pocestných zajišťuje Konibar. Místo štvané zvěře se v lesích na Jemčině prohání cyklisti a přímo před zámkem se křižují turistické trasy. Z obrovské mapy na zámeckém plotě se však o nejbližším okolí mnoho nedozvíme. Klub českých turistů odtud za peníze Evropské unie v režimu přísně tajné zvláštní důležitosti vymazal město Stráž nad Nežárkou.

nabily a odpálily Textové lahůdky