Zazděná kráska – smrt pravnučky strážského velmože

Zazděná kráska - smrt pravnučky strážského velmože

V žilách spanilé Kateřiny ze Šelmberka kolovala grálská krev pánů ze Stráže. Přesto se stala obětí domnělé majetkové křivdy a manželovy sexuální frustrace. Ani varovné zjevení svaté Kateřiny neuchránilo jmenovkyni před krutým osudem. Lidová pověst o brutální vraždě přečkala věky a pronikla do mrazivé Erbenovy Kytice. Svědectví o nelidském činu nakonec vydala i stará hradní zeď, kde práchnivěly kosti zazděné šlechtičny.

Dávná sídla urozených jsou opředena mýty a mnozí je považují za pouhé báchorky. O co větší bývá překvapení, když se z hlubin tisíciletí vynoří syrová pravda. Detektivní pátrání po princezně z modré růže nás tentokrát zavede do Orlických hor.

Mytologický původ pánů ze Šelmberka

Bivoj alias Jetřich z Buzic žijící v 11. století prý holýma rukama udolal divokou svini. Statečný rek si pak její hlavou ozdobil štít a vysloužil si ruku kněžky Kazi, dcery legendárního vojvody Kroka. Je považován za praotce pánů ze Šelmberka, Zajíců z Hazmburka a Lvů z Rožmitálu. Všechny tři rodové větve se pyšnily erbem s černou sviní hlavou na zlatém poli. Zřícenina rodného hradu Šelmberk se dodnes tyčí na skalním ostrohu u Mladé Vožice na Táborsku.

Spojení dvou bájných rodin

Po objasnění původu chrabrých přemožitelů kance už nás nepřekvapí jejich pozdější významné posty. Proto Jan II. ze Šelmberka zastával od konce 15. a počátkem 16. století funkce nejvyššího kancléře a nejvyššího komorníka Českého království. Zároveň patřil mezi dvanáct nejbohatších šlechticů v zemi. Majetkově i společensky si ještě polepšil sňatkem s Johankou, vnučkou tajemného velmože Jindřicha ze Stráže nad Nežárkou. Vyženil tak jmění i královský gen pánů z růže alias Slavníkovců.

Pokračování obou bájných rodin zabezpečili manželé třemi syny a trojlístkem dcer. Druhá nejmladší, Kateřina ze Šelmberka a z Kosti, spatřila světlo světa 9. října 1485. Přestože byl Jan člověkem umírněným a představoval jakousi rovnováhu mezi křížem a kalichem, uplatnil na vlastní dcerku jiný metr. Nedbal zjevné podivnosti jejího nápadníka Mikuláše mladšího Trčky z Lípy a pod vidinou zisku mu šestnáctileté poupě zaprodal. Rodný hrad Šelmberk tehdy jakoby zvonil na poplach. Na počátku 16. století se tam prý zjevila mučednice - svatá Kateřina Alexandrijská - známá ochranitelka panen, svobodného myšlení a moudrosti.

Jak se Kateřina Alexandrijská proměnila na církevní modlu

Papežský stolec s oblibou upravoval dějiny k obrazu svému. S největší pravděpodobností vytvořil i postavu princezny Kateřiny, aby s její pomocí vymazal povědomí o jiné slavné ženě. Kateřina prý vynikala krásou a bystrým duchem, pročež se usídlila v tehdejší kolébce moudrosti - egyptské Alexandrii. Zároveň odmítala návrhy chlípného západořímského císaře Maxentiema, který proslul raziemi proti křesťanům. Zhrzený diktátor ji odsoudil k rozdrcení mezi koly. Princeznu však zachránil anděl a vražedný stroj rozmetal. Jeho trosky usmrtily jen krvelačné čumily. Císař tedy přikázal stít Kateřinu mečem. Když se hlava oddělila od trupu, vytrysklo prý z jejího hrdla místo krve mléko. Andělé pak její tělo odnesli na posvátnou egyptskou horu Sinaj. Po uložení ostatků začal z kateřinské mohyly vyvěrat léčivý pramen. Když byly později nalezeny kosti této mučednice, snesli je lidé dolů do kláštera sv. Kateřiny pod Sinajem, kde jsou uloženy dodnes. Náš král Karel IV. ji velmi obdivoval a podle vlastních slov mu prý opakovaně zachránila život. Po založení Karlovy univerzity jí zasvětil filozofickou fakultu a sám si dal na Karlštejně vybudovat její kapli.

Skutečnou Kateřinou nejspíš byla uznávaná vědkyně a filozofka Hypatie, která vyučovala na univerzitě v Alexandrii. Její přednášky otevíraly lidem oči a po charismatickém výkladu nezřídka odmítala nabídky k sňatku. Popularita Hypatie se nezakládala jen na líbivém vzhledu, ale na její osvícenosti a moudrosti. Není divu, že byla trnem v oku biskupovi Cyrilovi, který nepotřeboval, aby lidé samostatně uvažovali. Proto na ni roku 415 poštval náboženské fanatiky. Dokonale prý rozuměli mírumilovnému učení Ježíše Krista a na důkaz lásky vytáhli milou Hypatii z vozu, strhali z ní šaty a nahou ji odvlekli do budovy přeměněné na kostel. Tam ji před oltářem rozdrásali střepy ze střešních tašek a cáry jejího těla pak obřadně spálili. Brutální aféru nešlo ututlat, tak ji církev obratně využila k upevnění svého vlivu. Z Hypatie udělala mučednici Kateřinu a vyšinutého Cyrila prohlásila za svatého.

Zazděná opočenská paní

Nyní ale zpět k české Kateřině, které v žilách proudila krev Bivoje, Kazi a slavníkovské růže. Na rozdíl od blahořečené jmenovkyně se svatbě s deviantem neubránila a mučednictví rovněž neušla. Když Mikuláš poprvé uviděl sličnou dívku ze Šelmberka a z Kosti, umanul si, že musí patřit jemu. Budoucího tchána oslnil majetkem, který se rozprostíral po celé krajině Orlických hor a v podhůří. Kateřina marně prosila otce, aby jí našel lepšího ženicha. Jedinou útěchou jí byl doprovod kojné a chůvy, která jí pak dělala společnost na Trčkově hradu Opočno.

Mladá paní se ocitla ve zlaté kleci. O čtvrtstoletí starší manžel si na ní léčil komplex povadlé mužnosti a chorobně žárlil. Bez jeho sluhů nesměla ani na krok. Ukájel se alespoň objížděním svých držav a systematicky skupoval okolní městečka a vesnice, aby na Královéhradecku vybudoval obrovské dominium. Jednou v létě si Kateřina za obvyklé manželovy nepřítomnosti vyšla na procházku do parku. Nohsledi ji tentokrát nechali samotnou, aby se nemuseli lopotit v srpnovém žáru. U potoka se dívka těšila pohledem na stříbřité pstruhy, když tu se pod ní utrhl podemletý břeh. Její zoufalý výkřik zaslechl Zdeněk Šanovec ze Šanova, který opodál projížděl koně. Na poslední chvíli vytáhl bezvládnou dívčinu z vody. Jak se Kateřina pomalu vzpamatovávala, myslela, že sní. Ležela na pažitu mezi květinami a nad ní se skláněl krásný rytíř. Byla to láska na první pohled a věrná chůva tajně doručovala jejich psaníčka. Ale pánův čmuchal něco vytušil a Trčka dal chůvu zadržet. Našel u ní zamilovaný dopis od Kateřiny a jeho pomsta byla strašlivá.

Švarného Zdeňka, svého poddaného a hejtmana na Kolíně, poručil setnout pod hradem a manželčinu chůvu pohřbít zaživa. Mezitím nechal do silné zdi v hradním sklepení vylámat otvor a postavit tam křeslo. Když do něj paní Kateřinu přivazovali, neprosila ani neplakala. Než zazdili poslední kámen, upřela na Trčku smutný, vyčítavý pohled a víckrát už ji nikdo nespatřil. Psal se rok 1507 a pravnučce Jindřicha ze Stráže, který býval nejmocnějším mužem v zemi hned po králi, bylo pouhých 22 let.

Bestiální umučení zachytil Erben v Kytici

Prostým lidem nešel odporný skutek z hlavy a po celé generace si o zazděné Kateřině vyprávěli. Čas plynul a na místě hradu vyrostl nový zámek. Osud zavražděné šlechtičny nedal spát ani historikovi Janu Karlu Rojkovi, který byl členem spolku Českého muzea. V 19. století vytvořil rozsáhlé dílo - Matriky vikariátu opočenského - kde hororový příběh o paní Kateřině samozřejmě nechybí.

S pomocí svého kolegy, opočenského děkana Josefa Mnohoslava Roštlapila, pronikl Rojko do zámku, když procházel rekonstrukcí. Oba učenci zasvětili do místní legendy zedníky a požádali je, aby v případě nálezu na nic nesahali. Chasníci si ťukali na čelo, dokud ve starém sklepení neprobourali zazděný výklenek. Spatřili tam v křesle připoutanou kostru oděnou do zpuchřelého sametu a ozdobenou šperky. Na zemi prý ležely nádoby na jídlo a vodu, ke kterým se však nešťastnice nemohla dostat. Zvědavcům to nedalo a dotkli se mrtvé princezny. Ta se vmžiku rozpadla na prach. Děkan pak o rozuzlení dávné kauzy vyprávěl příteli Karlu Jaromíru Erbenovi a ten vetkal osud Kateřiny do své Kytice:

Kde zůstal Bivoj a grálská růže? Proč dívce nepomohli?

Šelmberkové proti Trčkově zrůdnosti samozřejmě protestovali u Zemského sněmu. Ten se však usnesl, že byl podvedený manžel v právu a podle tehdejších zákonů prý k vykonání trestu žádný soud nepotřeboval. Ani páni ze Stráže už nemohli příbuznou zachránit, neboť předtím vyhynuli po meči.

Samotný Trčka zapškl ještě víc, ale manická hrabivost ho neopouštěla. Jen s titulem rytíře se prodral mezi nejbohatší šlechtice a v Hradeckém kraji před ním bledla i hrabata. Nebylo mu to ale nic platné, když nezplodil dědice. Nelíhal s Kateřinou ani s jinými ženami, a když v roce 1516 zemřel, zanechal svůj obrovský majetek tetě a bratrovi.

K příšerné mstě ho kromě sexuální indispozice zřejmě motivovala i domnělá finanční újma jeho předků. Ti si bezostyšně přilepšovali během husitské revoluce. Jenže při revizi pozemkového majetku šlechty, která následovala po korunovaci Ladislava Pohrobka, nebyli schopni doložit vlastnictví pelhřimovského a řečického panství. Obě državy tím propadly koruně. Na přímluvu Jiřího z Poděbrad jim panovník část statků vrátil, ale Červenou Řečici přidělil velmoži Jindřichovi ze Stráže - pradědovi budoucí oběti.

Historický román - Zazděná zaživa

Trojnásobná vražda inspirovala současnou spisovatelku Petru Nachtmanovou. V historickém románu - Zazděná zaživa - vypráví o časech krále Vladislava Jagellonského, kdy žila česká mučednice Kateřina ze Šelmberka a z Kosti. Kastelán opočenského zámku pod dojmem místní hrůzostrašné pověsti dokonce uspořádal bojovou hru, kdy po více než 500 letech hledal s malými návštěvníky zazděnou krásku.

Trčkové nakonec sklidili, co zaseli

Shánčlivý rod si udržel přední majetkové pozice po celé 16. století a Vilémem Trčkou dokonce povýšil do panského stavu. Počátkem 17. století spravoval rodové statky císařský rada Jan Rudolf Trčka. Při pobělohorských konfiskacích se konečně stal největším boháčem v zemi. V tomto druhu spekulací vynikala jeho dravá žena Marie Magdalena, rozená Lobkovicová. Ne nadarmo jí lidé přezdívali "zlá Manda". Manžel se synem pohotově konvertovali k římskokatolické církvi, načež je habsburský císař povýšil mezi říšská hrabata a přidělil jim prestižní funkce císařského komorníka, místodržícího a zemského soudce. Leč všeho do času.

Synek Adam Erdman byl zanedlouho zavražděn v Chebu jako údajný spiklenec. Tatík se zlou Mandou byli odsouzeni za velezradu, jejich památka byla prohlášena za prokletou a jejich kšafty vymazány ze zemských desk. Tímto elegantním způsobem nakonec okradl větší zloděj menšího. Císař se tak jedním tahem zmocnil trčkovského majetku v odhadní ceně bezmála 4 miliony zlatých rýnských.

Tak končí příběh o princezně z okvětí modré růže a jejím zlém muži.

Na oslavu samostatného Československa vystrojily Textové lahůdky